Vůl a stařec

Starý muž se opírá o hůl a vůl se na něj dívá. Celý život spolu orali zemi. Na jaře šli spolu na pole, v létě spolu snášeli vedro a v zimě odpočívali pod týmž okapem. Slova si nikdy nevyměnili. Vůl neumí mluvit a starý muž byl muž mála slov. Když se volův krok zpomalil, starý muž si odpočinul první, a když se záda starého muže ohnula, vůl se zastavil první. Tak šli celý jeden život vedle sebe. Teď jsou oba staří. Pole se zmenšilo, kroky zpomalily. Ale dívat se jeden na druhého je jako zamlada. A to stačí.