Stesk

Malíř, který celý život stál sám na břehu,
namaloval ty dva, které chtěl mít ze všech nejblíž,
jako stromy.
Znovu je postavil po svém boku
a pod ně
posadil sám sebe jako dítě.
K patě stromů.
Tak blízko, že by na ně dosáhla vztažená ruka.
Člověku se stýská po tom,
koho má po boku, a přece se ho nemůže dotknout.
Protože tu nebyli,
postavil je do obrazu.
Protože na ně nemohl dosáhnout,
usedl k jejich patě.
Jména, která nelze vyslovit, nazývá stromy
a dlouho prodlévá
pod nimi.
I když slunce chladne
a snáší se tma,
neodchází.
Protože je jejich dítě.