In memoriam

Pod žlutým nebem zůstávají na jednom místě doškový dům, strom, kůň a člověk.
Dům je nízký. Vítr na Čedžu naráží do všeho vysokého, a tak se dům přikrčil těsně k zemi. Nevládne jí, nachází v ní své místo.
Člověk se shrbenými zády dlouho zůstává za kamennou zídkou. Zídka vítr nezastavuje. Nechává jej proudit mezerami, a právě proto se nehroutí.
Ani člověk na tomto obraze si místo nezabírá. Stává se jeho součástí.
Bydlení není místem života, ale postojem, jímž člověk snáší svět.
Při takovém čtení se i název ukáže znovu. Zůstávat ve stejném postoji tam, kde pobýval ten, kdo odešel. Snad právě to znamená uctít jeho památku.