Bratrské ostrovy

Plocha obrazu leží široce a vodorovně.
Celá má vybledlou barvu země.
Jediná čára obzoru
tiše dělí svět.
Vlevo jedna velká skála,
daleko vpravo druhá.
Lidé těm dvěma skalám
říkali bratři.
Bratři, kteří se nemohou přiblížit,
nemohou se vzít za ruce
a celý život na sebe hledí
s nohama ponořenýma v téže vodě.
Nenazývej to pozadím.
Skála neustupuje dozadu.
Přišla před člověkem
a stojí mu před očima.
Není pozadím.
Je podmínkou.
Teprve před touto barvou,
tímto větrem
a touto skálou
se člověk stává člověkem.
Svět je tam nejdřív
a člověk se před ním
učí znát sám sebe.
Od těch dvou skal se učí,
jak stát v témže moři,
i když na sebe nelze dosáhnout.