Kolísající obzor

Celá plocha obrazu plane žlutě.
Země i nebe
se chvějí v jediném světle.
Nahoře tenká čára.
To je obzor.

Pod tou čárou
pluje loď jako tečka.
Níže
se černé tahy štětce vlní jako vítr
a vedle nich se krčí doškový dům.
Stojí tam i malý člověk.
Není velký.
I dům je malý a loď daleko.
Ale uprostřed všeho, co se chvěje,
je právě on, nejmenší ze všech,
středem tohoto obrazu.
Člověk vždy někde stojí.
Pod nohama má zemi,
nad hlavou nebe
a za zády mu vane vítr.
Když svět vrávorá,
nepluje v prostoru.
Stále stojí nohama na zemi.
Pjon Si-dži nemaloval krajinu.
Namaloval člověka,
který před kolísajícím světem
přesto stojí.
I dnes někde
někdo takto stojí.