Kolísající loďka

Moře v barvě suché trávy se naklání přes celou plochu obrazu.
Daleko vlevo se malý člun kolébá jako tečka.
Nekolébá se však jen člun.
Chvějí se černé vlny i doškový dům na kopci
a v témže větru se chvějí srdce koně i člověka.
Člun je na moři, člověk a kůň na souši.
Jsou na různých místech, ale v jediné úzkosti.
Člověk nemůže člun zachytit
a kůň nemůže jeho kolébání zastavit.
Nemohou nic dělat.
A tak jim zbývá jediná činnost.
Dívat se.
Doškový dům se snižuje,
kůň stojí po boku člověka
a člověk až do konce neodvrací oči od moře.
Vytrvat neznamená nechvět se.
Znamená ve svém srdci společně snášet chvění vzdálené bytosti
a až do konce neodvrátit pohled.
Kolébající se člun je malou lodí na moři
a zároveň životem, který se chvěje v člověku.

Svět je široký a člun malý.
Kvůli té jediné malé bytosti však
všechno na souši tiše zatajuje dech.