Odplouvající loď

Namaloval krajinu,
ale nedržela pohromadě.
Tak do ní vložil člověka.
Ne velkého.
Beze jména.
Jen jako tečku.
Vložil ho tam,
aby držel obraz pohromadě.
Nemá tvář.
Postava se skloněnou hlavou.
Starý muž s holí.
Krajina byla pánem
a člověk byl ozdobou.
Ale stalo se něco zvláštního.
Ta malá postava
začala ovládat celou plochu obrazu.
Ač nezabírala ani setinu plochy,
vedla všechno ostatní.
Jediná tečka.
Čím menší ta tečka byla,
tím hlubší byla samota.
Lidé říkali,
že ta postava vypadá jako autoportrét.
Neřekl, že ne.
„Takový je přece můj život…"
Tou jedinou větou
se všechno vyjasnilo.

Bezejmenná postava
byla kýmkoli
a nakonec
malířem samým.
Jediný bod vložený do obrazu, aby jej držel pohromadě,
pak držel jeho po celý život.