Pohroužení

Nedívá se na moře, na slunce, ani na koně po svém boku. Je hluboko ve světě, který drží v dlaních. Ať je svět jakkoli veliký, jemu stačí kousek země pod stromem. Nikdo ho nevolá, a tak může zůstat zcela u sebe. Kůň dělá své, loď své a slunce své. Nedotýkají se, a proto se navzájem neruší. Pokoj byl světlem, které se tiše snáší na kousek země, kde nikdo není — poté, co se člověk vzdálil, vyprázdnil a ustoupil. I když se slunce kloní, on nevstává. Jako by svět směl na něj zapomenout. Zapomenuté místo bylo pro něj tím nejjasnějším.