Hora Sanbang

Sanbangsan je oblý a starý muž má shrbená záda, protože oba dlouho vytrvávali.
Stejně tak skloněná koňská šíje, nízký doškový dům i kamenná zídka, v níž se kameny opírají jeden o druhý.
Čas, který každý na svém místě a po svém přestál, se vrství a vytváří jeho tvar.
Tvar vzniká podle toho, kolik toho kdo přestál.
Tvar není vnější podoba. Je to způsob, jakým bytost dlouho žila a přijímala svět, který na ni vanul.
Tvar je stopou přestálého času.
Proto se před věcmi ohnutými, obroušenými a zakulacenými na chvíli ztišme. Jejich tvar vznikal celý jeden život.