Moře je slzou haenyeo

Široké moře
se zvedlo v barvě suché trávy.
Uprostřed moře
je černá skála s kruhovou prohlubní

a uprostřed ní
se proti sobě krčí dva lidé.
Hlavy zabořené do ramen toho druhého
se tisknou v malý společný celek.
Voda je studená
a vítr veliký.
Mají jen
teplo svých těl.
Malý ostrov,
dva malí lidé.
Na tomto úzkém místě však
lze nahmatat tíhu celého světa.
Vítr je veliký
a moře široké.
Člověk je malý.
Proto se tisknou ještě blíž.
Vytrvat
neznamená přemoci ohromný svět.
Znamená to opřít tělo o druhého
natolik, aby se člověk nezhroutil.
Říkalo se, že moře jsou slzy potápěček.
Ty slzy se nestávají mořem,
protože je nablízku ještě jedno rameno,
o které se lze opřít.