Haenyeo

Na blízkém písku se tříští bílé vlny a žena sedí šikmo opřená. Tělo, které vyšlo z vody, na chvíli odpočívá na souši. Kůže, písek i moře spočívají v témže světle. Kdyby to byla barva čerstvě nanesená, byla by jasnější a lehčí. Ale tato barva vybledla v dlouhém slunci a ve větru, který vydržela. Bylo to jedno světlo, ale vrstvilo se v něm mnoho časů. Tolik, kolik činila hloubka vody, kterou tato žena prošla. Hloubka nepřichází ztmavnutím. Vzniká teprve tehdy, když něco dlouho vydrželo a vybledlo.