Matka a ryba

Na pultě čtyři ryby. Leží tam jako dar moře. Matka a dítě mlčí. Každý se noří do vlastních myšlenek. Sedí vedle sebe, a přece jsou to dva malé ostrovy. Čekají na zákazníka, který nepřichází. Do matčina srdce prosakuje starost. Oči dítěte sledují loď daleko, na konci obzoru. Za tou čarou je otec. Loď leží na vodě. Uprostřed širého moře je to ještě jeden malý ostrov. I otec mlčí. Táhne síť, a táhne znovu. Vítr vane bez směru. Přesto nepouští veslo. Ty čtyři ryby opustily jeho ruce a leží teď na této straně, na souši. To jedno jídlo je důvodem dnešního dne. Náhle zvedá hlavu. Na konci obzoru nejasná tečka. Nevidí ji, ale ví. Tam je jeho žena, tam je jeho dítě. V témže okamžiku se na téhle straně dívá na tu čáru i dítě. Dva pohledy se setkávají na téže čáře. Ani jeden o tom neví. Obzor je vzdálenost mezi těmi dvěma, čára, přes niž na sebe nedosáhnou, ale která se nepřetrhne. Na této straně matka sleduje loď, na té straně otec sleduje souš. Aniž se vidí, hledí na touž čáru. Ryby mlčí. Ale přenášejí příběh hlubokého moře. Otcův pot, jídlo rodiny, čas návratu. Čím delší je mlčení, tím hlubší je čekání. Před pultem, na malém místě, plyne den rodiny. Dokud se něčí kroky nezastaví. A tak i dnes plyne den.