Poledne

Slunce svítí a obraz je jasný. Vítr je však prudký.
Strom se kloní na jednu stranu a doškový dům se snižuje. Starý muž kráčí se shrbenými zády, opíraje se o hůl.
Jasný den neznamená, že zmizí i nesnáze života. I v zářivém poledním světle se člověk ohýbá. Den, který ostatním připadá dobrý, může být pro něj tím nejtěžším k přečkání.
Vítr je čas, který člověka odstrkuje, dějiny, jimž nelze uniknout, a tíha života, která přichází k živým.
Starý muž s větrem nebojuje. Sklání tělo a postupuje krok za krokem. Ohýbá se, aby nepadl, a opírá se o hůl, aby se nezastavil.
Vytrvání nečeká na den bez větru. Znamená neztratit svou cestu ani ve větru.

I dnes jde dál. Nad jeho shrbenými zády jasně svítí polední slunce.