Strom sahající k nebi

Jediný strom
šikmo vyrůstá
a přece nakonec natahuje tělo vzhůru.
Je ohnutý větrem
a zároveň
je gestem směřujícím k nebi.
Všechno na zemi
je nízké.
Člověk, kůň i dům
snášejí vítr
a snižují se.
Jen strom však,
i když se snižuje,
nakonec míří vzhůru.
Pokračuje ohnutý.
Nemůže-li jít rovně,
jde dál
aspoň ohnutý.
Je to
postoj života,
který ani ve větru
nezapomíná na výšku.
I v hrudi každého člověka, který se sklonil,
je jedna
taková větev.