Naděje, vůle, mír a láska

Slunce je na nebi,
ale svět není světlý.
Dva vlevo
sedí opřeni jeden o druhého
a kůň mlčky zůstává po jejich boku.
Uprostřed jeden
zvedá obě paže k nebi.
Není to gesto radosti.
Je to gesto člověka, který ani v temných dnech
nechce pustit naději.
Vrána letí kolem
a vítr se nezastavuje.
Ale člověk
paže nespouští.
Až do konce.
Naděje není
věřit ve světlé dny,
nýbrž i v temných dnech
zvedat ruce k nebi.
Lidé a kůň po jeho boku
hledí na ty ruce.
Protože je někdo sleduje,
ruce neklesají.