Vidění

Celá plocha
se vlní v suchém světle.
Jako vlny,
jako pole,
všechno je jediná nažloutlá vrstva.
Uprostřed toho
se kůň a člověk
propletli v černý kus
a drží se navzájem.
Nahoře stojí vyschlé slunce.
Pod tímto světlem
to, co dlouho čekalo,
ztrácí pohyb.
Člověk a kůň
tuhnou opřeni o sebe.
Nemohou odejít,
nemohou pustit,
a nakonec se stávají jediným kusem kamene.
Je to podoba srdce,
které ani jako kámen
nedokázalo odložit své čekání.

Čekání zůstalo
déle než tělo.