Pohled

Na útesu hledí kůň na večerní nebe. Na konci obzoru odplouvá malá loď s nákladem vzpomínek. Loučení začíná vždycky tak, že se něco vzdaluje, a stesk zůstává v koutě hrudi stále zřetelnější. Kůň se tiše dívá. Ne na loď, ale na každou chvíli, kterou jsme sdíleli. Dokud na ně dosáhne pohled, ty časy ještě neodešly.