Přímořská vesnice

Vlevo kůň, vpravo vůl.
Kůň je zvíře větru
a vůl je zvíře země.
Kůň zvedá hlavu a hledí za obzor,
vůl sklání hlavu a hledí na zem pod nohama.
Jeden je život, který odchází,
druhý život, který zůstává.
Kůň míří k místu, které ještě nepřišlo,
a vůl střeží místo, které už je dáno.
Ale
jen z odcházení vesnice žít nemůže
a jen setrváním život nepokračuje.
Někdo musí vyplout na moře
a někdo musí střežit zemi návratu.
Kůň jde za možností
a vůl nese trvání.
Jedno slunce vychází stejně nad oběma
a malá loď
pluje tím směrem, kam hledí kůň.
Vůl s hlavou skloněnou
střeží zemi, k níž ta loď znovu přistane.
Život
není volba
mezi odcházením a zůstáváním.
Jen proto, že někdo zůstává, lze odejít,

a jen proto, že někdo střeží místo, lze se vrátit.