Stará borovice a stařec

Loď se stává tečkou. Brzy nebude vidět. Stará borovice hledí na moře spolu s ním. Přesto starý muž nejde do domu. Jako by loď zmizela v tu chvíli, kdy se otočí. Jako by tam ještě byla, dokud se na ni dívá. Snad to stará borovice cítí stejně, a proto nestahuje větve natažené k moři. Starý strom a starý člověk vědí, že jejich pohled je posledním poutem, které tu loď chrání.