Odplouvající loď

Kůň zůstal sám,
ale u jeho nohou
je s ním jeden černý stín.
Slunce nevrací toho,
koho nebylo možné udržet.
Ale na prázdné místo
pokládá jeden stín.
Ve dnech, kdy je stesk příliš hluboký,
než aby se dal nést sám,
slunce mu mlčky postaví po bok
podobu,
která se pohybuje spolu s ním.
Proto kůň
není docela sám
ani poté, co loď zmizela.
Útěcha není
odstranit smutek,
nýbrž tiše zůstat
po boku smutku.
I nebe to ví.
Proto stín neodnímá.