Obřad mořskému bohu

Úklona směřuje k nebi a moři,
ale oči se stále obracejí k lodi plující v dálce.
Modlitba k bohu, srdce k lodi.
V jediném člověku se rozcházejí ke dvěma místům.

Ten malý člun je věcí člověka, který překračuje hranici,
a tato skála místem modlitby za jeho bezpečí.
Vyprosil už vše, co mohl.
Srdce se však stále neuklidňuje,
a tak se ani po skončení modlitby
oči nedokážou vrátit od moře.
Mezi nekonečným mořem a osamělou zemí
jediná prosba spojuje toho, kdo odešel, s tím, kdo zůstal.
Nejstarší věcí,
kterou člověk mohl udělat pro druhého,
bylo takto sepnout ruce.