Okraj útesu

Na konci nízkého kopce stojí schoulený kůň v černém obrysu.
Nic mimořádného se tu neděje. Jen jediné světlo zároveň barví kopec, moře i nebe.
Pro Pjon Si-džiho tato barva nebyla malířským materiálem.
Nanášet barvu suché trávy znamenalo přivolávat Čedžu. Pokaždé, když se štětec dotkl plochy, přicházelo s ním slunce a vítr té země.
Kůň na kraji útesu i moře pod ním v téže barvě dýchají týž kraj a jeho podnebí.
Tato barva krajinu nepřikrývá. Odhaluje její povahu.
Tato barva je sama touto zemí.
Právě proto ji celý život neopustil. Změnit barvu pro něj znamenalo opustit vlastní místo.