Vrány na kamenné zdi

Na kamenné zídce
se shromáždily vrány.
Když se člověk tiše zadívá na kamennou mohylu před nimi,
podobá se lidem, kteří sedí schouleni.
Rameno na rameni,
hlavy skloněné,
stuleni v jediný kus.
Daleko na moři
pluje loď.
Ptáci mohou létat,
ale lidé, kteří se stali kameny,
své místo opustit nemohou.
Čekali snad tak dlouho,
až se z lidí staly kameny?
Ztuhli snad ti, kdo zbyli, opřeni jeden o druhého,
v čekání na toho jednoho, který odešel,
jako jediný hrob?
Loď je daleko
a čekání zůstává na souši.
Kamenná mohyla není mrtvým kamením.
Je to podoba lidí,
kteří čekali na toho, kdo se nevrací,
až ztratili slova.
Kámen i dnes
zůstává na svém místě.