Autoportrét

Mladá tvář se vznáší před temným pozadím. Sčesané vlasy, černý oblek, trochu nakřivo uvázaná kravata. Oči nehledí přímo. Dívají se na něco, a přece míří k dalekému místu, které není zde. V těch očích bydlí ještě nevyslovené sny a smutek mladých let, vedle sebe. Rty jsou pevně sevřené, ale za nimi se skrývá mnoho slov, která je teprve třeba namalovat. V cizí zemi se tiše dívá do vlastní tváře. Mezi místem, které opustil, a místem, jehož ještě nedosáhl, staví sám sebe štětcem. To, co namaloval, není vzhled mladého muže. Je to první tvář bytí, vrženého samotného do světa. Stesk už začal v odvráceném pohledu. Tehdy ještě nevěděl, že se tato tvář jednou stane starým mužem stojícím o samotě na prázdném poli. Jen jeho oči už hleděly do té dálky.